Valrya, princezna z Elaronie

Pohádka napsaná pro sestřenici mé spolužačky, která je nemocná. Doufám, že se jí líbila:)

Elaronie. Vzdálená země, kam se obyčejný smrtelník nikdy nedostane. Chrání ji nespočet lesů, které obývají elfové a skřítkové. Hory, dělící Elaronii na dvě části se nazývají Aredhelské hory. V nich je spousta malých říček a potoků s vodou tak průzračnou, že jasně vidíte křišťálové oblázky na jejich dnech. A právě v Elaronii žije desetiletá dívka, elfka, jménem Valrya. Špičaté uši, hlavní znak elfů, se skrývají pod dlouhými jemnými zlatavými vlasy. Štíhlou postavu chrání před studeným větrem stříbrné šaty, splývající až na zem.
Milovala pohled na rozkvetlou louku, zpívající ptáky, zvuk tekoucí vody v potocích. Často se potulovala po lesích Aledherských hor, aniž by o ní její otec, Elessar Inglorion, věděl. Domů, na zámek, se vracela vždy včas, čistě oblečená, ani náznak toho, že by byla někde dál od domova.
Jednou, když procházela mezi dvěma prastarými buky, které byly vysazeny dávno před jejím narozením, na počest jmenování jejího otce králem, v trávě se zablýskal modrý kámen. Zvědavost jí nedala. Kámen vzala do ruky. Velikostí nepřesahoval elfčinu dlaň. Omámeně na něj hleděla. V životě nic podobného nespatřila. Když kámen pohladila, překvapilo ji, jak je jemný. Rozhlédla se, zda kolem ještě nějaký neleží, avšak místo bylo pokryté pouze obyčejnými, šedými oblázky, které už dříve vyplavila řeka Alvora.
Šla a sedla si kousek dál ke skále jménem Aranel Oronar. Tohle jméno skála dostala po jejím objeviteli a odvážném elfském bojovníkovi. Zaposlouchala se do šumění listů stromů a přitom přemýšlela, jak se sem mohl kámen dostat. Že by ho někdo ztratil? Ale to není množné, za celou dobu, co sem chodí, tady nikoho kromě zvířat nepotkala. Byla si téměř jistá, že o tomhle místě ví jen ona sama. Co když je kámen chráněn kouzlem? Vzpomněla si na legendy, které o Aldherských horách vypráví staří elfové. Podle nich zde žili draci a jiná nebeská stvoření. Vypráví se, že elfové byli s draky spřízněni. Dokud se jeden elfský muž nerozhodl, že vše bude jinak. Rozpoutal mezi těmito dvěma naprosto odlišnými, ale přesto plně si porozuměnými, stvořeními spory. V té době se draci stáhli do ústraní, stejně jako elfové. Každý má v Elaronii své místo. A právě Aledherské hory jsou hranicí mezi těmito dvěma světy.
O Valryi se říkalo, že kdyby ji rada Moudrých elfů zvolila jako budoucí královnu Elaronie, vládla by stejně dobře, jako její otec. Toho se však elfka bála. Být princeznou je sice krásné, ale královnou? Měla strach, že tuhle zátěž neunese, že svou zemi zklame...
Slunce na nebi už bylo hodně vysoko, což znamenalo, že je čas vrátit se zpět do zámku. Valrya pečlivě uschovala malý kámen do koženého váčku a vydala se domů. Užívala si pohled na stromy, které byly vyšší, než kdekoliv jinde.
Za pár minut později už seděla u dlouhého stolu, plném různého jídla, ovšem žádného masa. Elfům se příčilo zabíjet zvířata. Proto jedli jen ovoce nebo zeleninu.
"Otče?" zeptala se nesměle muže, sedícího vedle ní.
"Ano?" obrátil se na ni tázaný s milým úsměvem na rtech.
Rozhlédla se, zda ji někdo jiný neposlouchá, či snad nesleduje a vytáhla modrý kámen nalezený v Aledherských horách. "Nevíš, co je tohle?" předala otci kámen do rukou a ten si ho zkoumavě prohlížel.
"Kde jsi to vzala?" řekl zvědavě.
"No, v lese..." odpověděla vyhýbavě dívka.
"V lese?" opakoval nedůvěřivě.
"V Aledherských horách..." vydechla nakonec, jelikož nechtěla otci lhát.
"Co jsi tam dělala? Je tam zakázáno chodit!" rozzlobil se a zvýšeným hlasem upoutal pozornost všech ostatních elfů, do té doby zabraných do vlastních rozhovorů.
"Není tam zakázáno chodit, jen se tam obyvatelé Elaronie bojí chodit," odporovala tiše Valrya s pohledem upřeným na dřevěný talíř před sebou.
"Tenhle kámen je dědictví Elaronie," poznamenal po chvíli ticha Elessar Inglorion.
Valrya ho nechápavě pozorovala. O žádném dědictví Elaronie neslyšela.
"Dříve bylo takových kamenů spousta. Určovaly, kdo se stane dalším vládcem. Jenže po té, co se tahle říše rozdělila na dvě části, kameny zmizely a krále začala volit rada Moudrých," vysvětlil.
"Aha," přikývla Valrya.
"Víte co to znamená?" vykřikl nějaký starší elf na všechny přítomné.
"Valrya je můj právoplatný nástupce a příští královnou Elaronie," ozval se jiný elf.
"Ale to ne, vždyť by mě museli zvolit Moudří," oponovala Valrya.
"Copak jste neposlouchala svého otce, princezno?" otázal se starý elf.
"Ano, ale..."
"Je to tak, dcero, jednou se staneš vládkyní Elaronie," usmál se šťastně král.
Valrya se zamyslela. Našla modrý kámen, rada Moudrých proti ní nic nezmůže. Je to rozhodnutí přírody.
"Je příliš mladá, než aby nasedla na trůn," namítl někdo na konci stolu.
"A kdo říkal, že usedne na trůn v desíti?" odsekl Elessar Inglorion. "Mé místo zaujme, až bude připravená," dodal.
Valrya ho objala. "Děkuju," zašeptala ve starověkém jazyce, který používali jen elfové.
"Ať hvězdy nad tebou bdí," odpověděl stejným způsobem.

-O deset let později-

"Přísahám, že budu Elaronii vždy věrná, nenechám se stáhnout na stranu zla a budu dobrá královna," odříkávala mladá dívka - elfka, jenž klečela před velkým sloupem, zdobeným zlatem. Na sobě měla tmavě zelené šaty, na dotek tak jemné, že se zdálo, jako by snad ani nebyly opravdové. Dlouhé rukávy byly rozšířené a schovaly tak bledou pokožku elfky. Vedle ní stál elf s korunou se stříbrnou korunou. Zdobilo ji pár lístků a růžových květů.
Jemně ji nasadil dívce do zlatavých vlasů, volně rozpuštěných, spadajících až do půli elfčiných zad. Oči se mu leskly a dokonce mu ukanula jedna slza. Slza štěstí, radosti a pýchy. Byl pyšný na svou dceru.
Valrya vstala, otočila se čelem k přihlížejícím elfům, pozvedla číši, naplněnou vínem a pevným hlasem řekla: "Nechť hvězdy nad celou Elaronií bdí!"
Tuhle větu po ní všichni zopakovaly, s výrazem stejným, jako měl Elessar Inglorion a poté se společně uklonili nové královně Elaronie.

Od té doby Elaronie vzkvétala. Elfové byli šťastnější, než kdy dřív. V srdcích jim čestné místo obsadila královna Valrya, která vládla spravedlivě a moudře. O pár let později po jejím jmenování, se vdala a narodil se jí syn Alcarohtar.
Jen ptáci a ostatní lesní obyvatelé věděli, že se znovu začaly objevovat modré kameny, jenž určují vládce Elaronie. Ukážou se, až bude třeba...