Divný název? Ano, ale podle mně pravdivý. Všechno vám povím od začátku.
Včera večer mě mamka požádala, jestli bych jí dnes nepomohla se zavařováním okurků. Vím, jak tu práci nesnáší a tak jsem souhlasila.
Dnes byl nástup asi ve dvě hodiny:D Asi půl hodiny jsem bez přemýšlení rvala okurky do sklinek, ale pak jsem se naštvala, protože tam byly pořád mezery a ne a ne tam narvat správnou okurku:D
Asi po pěti minutách jsem se uklidnila a v klidu pokračovala dál. No, světe div se, začala jsem okurky, malou zelenou zeleninu, srovnávat s lidmi.
Každý jsme jiný a díky tomu je život krásný. Kolikrát mě sice pěkně štve, jak se lidi chovají, ale pak nad tím mávnu rukou. V tomhle jsem dost splachovací :D Když mi někdo něco provede, nevím, zda dokážu odpustit, ve většině případů řeknu, "Kašli na to, už se tom nebavme," ovšem nikdy nezapomenu. Nikdy. Jsem taková. Jiní zase zapomínají, jsou rádi, že kolem sebe mají vůbec někoho a nezajímá je, že to jsou "Pěkně proradný a zlý okurky". Tohle dělá plno mých známých i já to dělala, ale už je to asi dva roky, co jsem se změnila. Já se měním, vy se měníte, okurky se mění po nálevu a zavaření, scvrknou se a ve slkenici je najednou tolik místa, že by jste tam klíďo narvali další dvě okurky...
Jo, já vím, srovnávat lidi s okurkama není zrovna nejlepší, ale co už se mnou :D
pondělí 28. července 2008
Zavařování okurků aneb nikdo není stejný!!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
no vidno, že si sa pri tých uhorkách faakt bavila :D
OdpovědětVymazatNáhodou, docela zajímavý srovnání...Ale jako koukám, že okurkování neni jednoduchý což? :D moje babička vždycky udělá milion zavařenejch kyselejch okurek a já si ani skoro neuvědomuju, co je to za práci. Asi bych to měla někdy vyzkoušet...
OdpovědětVymazatJá to teda nikdy nezkoušela, ale zní to docela vtipně. :D Jestli to člověka navíc přivede zoufalstvím k takovýmhle úvahám, tak to to chci taky zkusit. :))
OdpovědětVymazatMůj problém je zase to, že vůbec, ale vůbec splachovací nejsem - živý příklad je nejlépe vidět na mém otci, kterého velmi obstojně ignoruju... Ne, dělám si srandu (jako vždy)...