Better in time - Leona Lewis

Další songfic. Nevěděla jsem, kterou písničku si mám vybrat a tak jsem se rozhodla pro píseň od druhého nejoblíbenějšího zpěváka (v tomhle případě zpěvačky) mé mamky:) První je samozřejmě Enrique Iglesias. Říkejme tomu třeba dodatek nedělním narozeninám. Nedám jí to přečíst:D Na to mám málo sebevědomí, ale snad se bude alespoň líbit vám:)
P.S.: Jak už jsme zvyklí, kurzívou je píseň, obyčejným příběh:)




Tenkrát jsi odletěl za prací do New Yorku a mně tady nechal. Nevyčítala jsem ti to. Práce pro tebe byla důležitější, než cokoliv jiného na světě. A s tímto jsem tě přijala.
Nevadila mi samota. Vadila mi samota bez tebe. A nejhorší je zvládat samotu zrovna o Vánocích.
Mí rodiče byli spolu, šťastní, nechtěla jsem je rušit a otravovat svým splínem. Sestra slavila svátky se svým mužem a dcerkou, které nebyl ani rok.
Tví rodiče mě neměli rádi. Vím, že si o mně mysleli, že jsem pouhý rozmazlený fracek, který je zvyklý na město a opovrhuje vším vesnickým. Není to pravda. Milovala jsem, když jsi mě zavedl k vám domů a já všude kolem viděla jen přírodu.

Bez Tebe to byla nejdelší zima
Nevěděla jsem, kam se mám otočit
Nějak vidím Nemůžu na Tebe zapomenout
Nakonec se přes vše přeneseme

Venku sněžilo a já si prohlížela tvou fotografii. Jak jsem byla zamilovaná… Čekala jsem na telefon, až mi oznámíš, že jsi v pořádku a přeješ mi krásné Vánoce a navrch ještě dodáš, jak mě máš rád. Opravdu jsi zavolal. Jsem v pořádku řekl jsi. Krásné Vánoce uslyšela jsem tvůj úchvatný hlas. Jen to Mám tě rád někde zaniklo. Už tehdy mi mělo dojít, že se něco děje.
I přes melodii koled jsem slyšela tvé kroky v chodbě, tvůj veselý smích, který se ozýval, když v televizi dávali komedii. Odemykání dveří, když jsi přišel unavený z práce.

Přijď Vstup
Myslím že jsem uslyšela klepání
Kdo je tam? Nikdo
Myslím že si to zasloužím
Teď zjišťuji že jsem skutečně nevěděla
Ničeho sis nevšiml Znamenáš všechno
Rychle se učím Znovu milovat
Všechno co vím je že budu OK

Vánoce bez tebe byly ty nejhorší, které jsem zažila a předpokládala jsem, že i ty nejhorší, které kdy zažiji.

Myslela jsem že bez Tebe nebudu moct žít
Bude to bolet když se to hojí
Všechno se časem zlepší
Přestože Tě skutečně miluji
Budu se usmívat protože si zasloužím
Aby se všechno časem zlepšilo

A pak, konečně klíče v zámku zacinkaly a tys vešel dovnitř. Jenže jsi u sebe neměl kufry, s kterými jsi odjížděl. Nechápavě jsem na tebe zírala, radostný úsměv mi zmrzl na rtech, stejně jako voda v nedalekém rybníce.
Odcházím, pověděly pouze tvé rty a oči se na mně nedívaly. Proč? Ptala jsem se sama sebe. Vysvětlení mi nebylo podáno.
Pouhé Sbohem na rozloučenou. Prázdný pohled, nic neříkající výraz.


Jak bych mohla zapnout televizi
Bez toho aniž by mi tě něco nepřipomenulo
Všechno bylo tak snadné
Jen odložit tvé city

Dny běžely, týdny mě míjely a ty ses nevracel. Po měsíci mi došlo, že jsi vážně odešel navždy a já se budu muset bez tebe naučit žít. Budu se muset naučit slavit Vánoce sama, stejně, jako když jsi byl v New Yorku.
Všechno mi tě připomínalo.
Slunce září, stejně jako ty, když jsi rychle předjížděl pomalé auto táhnoucí se před námi. Vysoké stromy, tiché, stejně jako ty, když jsis četl a já tě pokradnu sledovala. Všiml sis mně, věnoval mi úsměv a pokračoval v činnosti.
Miloval jsi vše, co mě by milovat nikdy nenapadlo.

Když sním
Nechci aby byly moje city zraněné
Ale toto je cesta které věřím
A vím že čas to zahojí
Ničeho sis nevšiml Znamenáš všechno
Rychle se učím Otoč se znovu
Všechno co vím je, že budu OK

Jaro uběhlo jako voda a já byla pořád sama. Tvé rodiče jsem už neviděla a byla si jistá, že mají radost z toho, že nejsme spolu. Já už necítila ani smutek, necítila jsem radost, nic… Chodila jsem on ničeho k ničemu a byla ráda, když mě párkrát za měsíc navštívila sestra s malou Aničkou. Její tvář byla stejně krásná, jako tvář její matky a stejně tak byla šťastná. Stále se jen usmívala a sestra se čertila, proč se neusmívám já. A později jsem se i já začala na Aničku usmívat.

Myslela jsem si, že bez tebe nemůžu žít
Bude to bolet když se to hojí
Všechno se časem zlepší
Přestože Tě skutečně miluji
Budu se smát, protože si zasloužím
Aby se to všechno časem zlepšilo

Život mě donutil jít dál. Neohlížet se za sebe, ale nespěchat. Všechny věci, týkající se tebe nebo nás odnesl vítr. Vzpomínky odvlál čas.

Od té doby už nikdy víc já a ty
Je čas nechat tě jít tak můžu být svobodná
A žít můj život tak, jak bych měla
Nezáleží na tom, jak těžké to je
Bez tebe budu v pohodě, Ano, budu

Začínala jsem si všímat světa kolem sebe. Viděla úsměvy ostatních a oplácela jim je. Už jsem si pomalu nepamatovala, proč bych se neměla smát.
A teď jsou tu další Vánoce. Další Vánoce bez tebe. V pořadí již druhé a ty následující nehodlám počítat. Aničce jsou už skoro dva roky, tahá za větve Vánočního stromečku a máma společně s babičkou ji uklidňují, ovšem smějí se. Sešli jsme se celá rodina. Navrhl to máma a já vím, že to udělala kvůli mně. Nevyřkla to nahlas, ale jsem ji za to vděčná. Nejsem sama, mám rodinu, která mě nutí smát se a já se nebráním. Už ne a nikdy víc…

Myslela jsem si, že bez tebe nemůžu žít
Bude to bolet když se to hojí
Všechno se časem zlepší
Přestože Tě skutečně miluji
Budu se smát, protože si zasloužím
Aby se to všechno časem zlepšilo