Vždy s láskou, Petra

Příběh o statečnosti a nalezení darů života (Petra Němcová a Jane Scovell)

Před odjezdem z Čchiengmaj jsme se Simonem navštívili jeden podivuhodný chrám, kde mniši rozdávají látkové náramky. Náramek chrání svého nositele a jakmile si ho necháte uvázat, musíte ho nosit, dokud sám nespadne. Ženám se náramek uvazuje na levou ruku a mužům na pravou, ale z nějakého důvodu nám ho oběma uvázali na pravou. Když jsme se vrátili do hotelu, Simon prohlásil, že si ho přendá na levou ruku.
"Neměl bys ho sundávat. Neměl by se dotýkat kůže."

Netušila jsem, že ten náramek jednou bude pro mne tak důležitý. Po nejobtížnější zkoušce mého života však ten kousek látky zůstal jedinou hmatatelnou připomínkou krásných a bezstarostných chvil, které jsme spolu prožili v Thajsku.

Zdroj: Zadní strana knihy "Navždy s láskou, Petra"

Vážně doporučuji přečíst, nikdy jsem nic lepšího nepřečetla. Obdivuji Petru za to, co udělala, jak se vzchopila. Bude to pro mně jedna z nejnesobečtějších, laskavých, slavných osobností s touhou pomoci v jakekoliv situaci...







Foto 1: Obálka knihy
Foto 2: Fotografie od Simona Atleeho na kostarické pláži
"Na kostarické pláži mne Siddyho žertování donutilo
se celé hodiny smát bez přestání," píše Petra.
Foto 3: Na filmovém festivalu v Cannes, 2004.
Na červeném koberci bok po boku na benefici
amfARu. Byl to Siddyho
první červený koberec.
Tiskl mi ruku tak silně, že jsem se obávala,
že mi ji zlomí!"
Foto 4: "Kostarika, 2003 - naše první společné Vánoce. Nikdy na ně nezapomenu"