Ráno jsem vstala a po ujištění, že si ze mně hodiny nedělají srandu, jsem zkontrolovala venkovní teploměr. Byly dva stupně nad nulou. Protočila jsem panenky a myslela, že sebou švihnu.
Naštěstí přišla záchrana v podobě taťky, který se nábídl (sám!) že mě odveze na zastávku, ať tam nemusím zbytečně mrznout. Radovala jsem se a doufala, že do té doby, než půjdu domů se teplota vyšoupne na pár příjemných stupňů, při kterých se dá normálně žít. Nevyšoupla. Během patnácti minut, které jsem šla domů ze zastávky se mi z hlavy vypařil a někde na stromně zmrzl nápad, že bych snad vzala Gastona na malou procházku. Přesvědčila jsem sama sebe, že zahrada mu pro tentokrát musí stačit. Stačila a jakmile jsem otevřela domovní dveře, vletěl dovnitř, uvelebil se v pelíšku a hrál mrtvýho brouka.
Zima má být krátká, ale tuhá. A já se modlím, ať si to tam nahoře přece jen rozmyslí a zima ať je, ale ne tuhá! Copak mi musí padat na zem zmrzlý uši (:D) ihned, jak vyjdu před dům? Chci teplo!
Mě takováhle zmrzlá zima jenom vyhovuje :) nesnášim blátivou, deštivou, čvachtavou zimu. Nejhnusnější hnus na světě. Zmrzlej křupavej trávník po ránu je náhodou moc hezká věc :)
OdpovědětVymazatNaprosto souhlasim s Andie. :))) Já mám strašně ráda, když vylezu ven, málem hodim držku na chodníku a když jdu přes trávník, tak mi křupe pod nohama - auta jsou správně zamrzlý a od pusy mi jde pára. Teď už jenom doufám, že bude brzo sněžit. :)) Ale je to dobrej začátek. :D
OdpovědětVymazat