Střepy přináší štěstí, takže...

... očekávám, že mi ihned zítra skončí rýma, ale klidně může nastat i něco lepšího. Ale musí se něco stát... Pokud se nic nestane, myslím, že chytnu další sklenici a jednoduše, úmyslně, s ní třísknu o nejbližší zeď...
Tu sklenici jsem vzala společně s dalšími dvěma. Jednu z těch dvou strčila do té první, aby se mi lépe nesly. Nějakým nedorozuměním ta první prskla. Ale docela šikovně. Zbyl z ní jeden velký střep, který představoval sklenici, a pak dva malé. A tak mě napadlo, jestli to třeba neznamená jeden velký kus štěstí pro jednoho člena rodiny a dva menší pro další dva členy rodiny. Ten poslední člen utře nos, popadne Gastyho a může jít zkoumat les a hledat nejlepší místečko pro přespání...
nechchi hledat místečko pro přespání. Chci, aby se ta sklenice rozbila na pět kousků. Ale tady už se dávno nehledí na to, co by kdo chtěl. Tady si každý musí "to svoje" umět zařídit, jinak je v háji.
Mamka v háji je. Ne, že by si neuměla zařídit, ale oda se raději podřídí. V tomhle nejsem po ní. Já být na jejím místě, tomuhle domu už dávno neříkám Domov, ale Místo, kde jsem kdysi bydlela... :(
Teď je tatka na fotbale... Je tady klid... žádný stres, ani otáčení očí v sloup...
Má teď celkem zvláštní názory.
Například: O víkendu sněžilo. Já k němu přišla a ptala se: "Tati, pojedeš ráno do Alberta?
Jeho odpověď: "Ne, pokud bude sníh."
Má námitka: "A to nebudeš jezdit do Alberta celou zimu?"
Mamka málem vyprskla smíchy, ovšem já myslela, že ostudou padnu. O tomhle člověku já si myslela, že je inteligentní? Kde jsem žila, proboha?!