Pondělí a týden začíná znova. Pořád dokola, už to začíná být streotyp. Už toho začínám mít plný zuby. Mám poslední dobou pěkný výkyvy nálad. Jednou se směju a pak mě začne hryzat svědomí, jak se tady můžu smát, když doma je mamka a trápí se? Je to na houby, jednou slíbí, že už řvát nebude, že nás má všechny rád a pak to začne nanovo. Co ze slibů? Snad si nemyslí, že sliby něco skryjí?
Ale o tom jsem sem psát nepřišla. Vlastně jsem nepřišla psát o ničem... Psát jen tak do větru, o to mi nejspíše šlo.
V neděli jsme teda (opět po docela velké a dlouhé hádce) shlédli společně s maminkou tmívání a musím říct, teda klobouk dolů. Bylo to naprosto nepřekonatelné a já bez váhání bych šla znova. Kupodivu se to líbilo mamce (ale jen díky Robovi, protože do toho se nám maminka zakoukala, ovšem trochu se to kříží s Enriquem, ale myslím, že ten už se s tím nějak popere:D Horší, aby to zvládl Rob :D), která se mě ptala, jestli mám knihu, že si to chce přečíst. Ona, která knihu nevzala do ruky od základní školy a to ještě byla čítanka. Prý to chce porovnat. Má smůlu, až mi ji koupí, dám jí ji přečíst :D
Takže, kdo ještě na Stmívání v kině nebyl, je buď naprosto mimo nebo čeká, až to bude v televizi. Já vám říkám, sledovat, jak se Edward směje je v televizi úplně o ničem. To musíte prostě vidět na tom obrovským plátně.
tyjo to zní jako konkurent HP to snad ne :D já se musim teda taky asi podivat, i když sem si slíbila že to číst nebudu, aspoň kino skouknu
OdpovědětVymazatTo je fakt. :D V kině to je daleko lepší zážitek. :)
OdpovědětVymazatNo na to jsem chtěla jít když to dávali v Rožnově. Bohužel mi to nějak nevyšlo :( nevadí určitě to budou ještě opakovat a pak na to pudu za každou cenu x)
OdpovědětVymazat