sobota 20. prosince 2008

20. prosince 2008

Jak bych asi popsala situaci, která právě probíhá u nás doma. Asi ticho před bouří? Doufejme, že ne. Týden plný klidu, ticha a pohody končí. Hlava rodiny se vrací domů. V duchu jsem nejednou přemítala myšlenku, že bych mu ten pobyt na horách snad prodloužila, že ty peníze by za to stály. Jenže pak mi došlo, že by mi nezbyly na vánoční dárky. A místo, abych jemu koupila ten dlouhop lánovaný dopisní papír, nezbylo mi nic jiného, než se smířit s dárekm za celý tři stovky. Proboha, tolik? Říkala jsem si, když dárek přišel poštou. Jenže v tu chvíli už jsem nic dělat nemohla a jen se smutkem v očích jsem se loučila s krásným dopisním papírem se vzorem koček, které tak nenávidí. Nebyl by to krásný dárek? Neměl by radost? Neměl a o to mi šo. Teď tu radost mít bude a já jen tiše naříkám.
Už počítám minuty, kdy se otevřou dveře a on se šťastným úsměvem bude stát na té bílé dlažbě, která před jeho příchodem stále vypadá tak čistě. A klidně, krásně, tiše... Pomoc, lidi... Jeden den s ním bude muset napravovat deset dní bez něj. Neviditelné slzy mi kanou po tvářích a dobrá nálada mává v zatáčce. Přemýšlím, že taky půjdu zamávat. Třeba bych mohla na zem nenápadně položit hřebík. To by byl pak další dva týdny klid - z nemocnice by ho jen tak nepustili. No jo, myšlenky, nápady. Ztrácí se v dáli a já se s tím pomalu smiřuji. Co jiného mám dělat? Takže, nasadit veselý výraz, dojemné slzy do očí (dojemné jsou jen pro jeho dobrý pocit, podle mně jsou to slzy nářku, zkažených prázdnin a černé tmy uvitř mně) a rozevřít náruč na přivítání(ty magnety, které ruce přitahují k sobě nevnímat!). Přeji všem veselé Vánoce a šťastný nový rok! :)
P.S.: Ten avatar si asi vytisknu, přilepím na strop a každý večer si ho budu pořád dokola číst. A dokola a dokola a dokola (miluji tuhle větu :D).

2 komentáře:

  1. Mrzí mě,že se opět trápíš!TY si to ani za mák nezasloužíš....Nebudu to s em rozepisovat,raději to nechám až budeme spolu... Možná se ted budu po milionkráté opakovat,ale jsem tu KDYKOLIV pro tebe!!!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Takle to dál nejde. Prostě musíš něco udělat. Ten hřebík byl dobrej nápad. Zeptej se mamky jestli nemůžeš nasypat před dveře hrst napínáčků :D jako ze srandy aby ho odvezli do nemocnice a nebyl s váma přes vánoce! Prostě to vem jako srandu jenže celkovej dojem bude na zamyšlení

    OdpovědětVymazat