Někdy si tak říká,jak je možné,
že stále ještě dýchá?
A žít prý je tak snadné...
Snad žít,
možná být...
Být prý je lehké,
žádná snaha,
jen myšlenky křehké.
To je cesta plná blaha.
Snad být,
možná žít...
Radost,
ten pocit povznášející.
Smutek,
ten stav skličující.
Štěstí pozdraví
a jde dál.
Smůla zastaví,
člověk zas aby se bál.
Proč smutné tóny
pokojem zní?
Proč mé plány
jen ty řádky plní?
Někdy si tak říká,
jak je možné,
že stále ještě dýchá?
A žít prý je tak snadné...
Snad žít, možná být,
snad být, možná žít...
úžasné, hlavne táto časť sa mi hrozne páčila:
OdpovědětVymazat"Štěstí pozdraví
a jde dál.
Smůla zastaví,
člověk zas aby se bál."
ale celé to bolo krásne pravdivé a za srdce chytajúce
To si budu muset ještě párkrát přečíst. :) Moc pěkný. :))
OdpovědětVymazatAhojky, děkuji za komentář na mém blogu. Máš moc hezkou stránečku :-)) Fakt jako, skvělý, si moje spřízněná dušička, taky miluju psaní a Twilight! :-)) Jinak tu básničku jsi psala sama?? je skvělá!!!! ♥
OdpovědětVymazatDokonalé:-) ... moc se mi to líbilo
OdpovědětVymazatTohle se mi líbí :) Sice jsem chvílema postrádala rytmus, ale si to asi budu muset přečíst nahlas... Je pravda, že mě poslední dobou taky chytaj takový podobný myšlenky jak v tý básničce :( A vůbec se mi to nelíbí, je přece zima a máme se raodvat, koulavat, stavět sněhuláky! :( :( :(
OdpovědětVymazat