
Dneska byl prozměnu zajímavý den. Asi ve dvě hodiny utekl Gasty a mamka ho dvě hodiny hledala. Pak přijela z práce hlava rodiny a bylo veselo. Zeptal se, kde je mamka a když jsem mu odpověděla, že hledá Gastona, položil další otázku a to, jestli se tady stavil jeho bratr. Klasika. Jeho prostě nezajímá nic, než to, v čem figuruje on.
Všiml si, že jsou mi jeho řeči ukradený, že ho nevnímám a naprosto ignoruji. Kolem páté, to už byl Gasty zpátky na svém místě v chodbě, jsem se dívala na dokument o Stmívání. Přišel do obýváku a začal mluvit a já, jak jsem byla zažraná do rozhovoru s Robem, jsem hlasitě řekla: "Ticho". Měli jste vidět ten jeho výraz. Páni, já myslela, že přeskočí stůl a vrhne se na mně, jak byl rozzuřený :D Ale držel se, chlapák xD.
No nic, čekám na vaše návrhy a nápady:) Děkuji za vaší případnou účast:)
To je ale smůla...sme na tom uplně stejně... Já skoro každej den mam něco na srdci, napíšu první větu a tim to hasne. Prostě nevím jak dál. Už mám uložených asi 5 článků za poslední týden, které nejsou zveřejněné protože vždycky končí tím "nevím jak dál, nemám co říct"...
OdpovědětVymazatA s těma písničkama teď velká smůla protože sem se dala na českou muziku :D dneska posloucham jenom "Něco končí" protože je mi přesně tak jaká je nálada tý písničky :)
Ahoj,
OdpovědětVymazatto náš pes taky občas uteče, ale tak na pár minut. Jinak písničku...hm, co třeba No Fear od The Rasmus?