No Fear - The Rasmus

Přiznejme si, že tahle písnička nemá zrovna dvakrát úžasný text a tím pádem jsem nemohla vymyslet nic smysluplného. Vážně se mi to sem nechtělo dávat, ale nic lepšího teď asi nevymyslím. Je na vás, jestli si písničku pustíte k příběhu anebo si jej přečtete pouze tak. Nechce se mi nikde hledat, takže si budete muset pomoci sami:)
Věnována je všem, jako poděkování, že si tohle přečtou:)

Na stole ležela bílá obálka. Bodala do očí, jakoby snad byla jediná věc v pokoji. Okno bylo zatažené červenými záclonami, ale světlo by sem nepronikalo, ani kdyby byly odtažené. Hodiny oznamovaly desátou hodinu večerní a za okny se k zemi snášel bílý prach, který pokrýval vše, na co dopadl.
Holka
Žila svůj život, jako spící labuť
Tvůj čas má přijít
Jít hlouběji
Pokud by se snad někdo rozhodl vejít do tmavé místnosti, zajisté si nevšimne drobné, asi osmnáctileté, dívky, krčící se vedle postele. Musela by nejspíše zakřičet, aby ji návštěvník spatřil. Jenže sem dnes večer nikdo nepřijde, tím si byla jistá. Rodiče byli na firemní oslavě a dceru nechali doma. Stávalo se to často. Prostě se z práce nevrátili, aniž by dali vědět. A ona teď věděla, že když už je plnoletá, rodiče k ní prakticky nic neváže. Takhle to pochopila a z omylu ji nikdo nevyvracel.
Holka
Tvoje konečná cesta právě začala
Tvůj osud si vybral sekáček
Chtěla se jim pomstít, chtěla, aby věděli, jak se každý rok svého života cítila. Jak byla sama. Přála si, ať zažijí bolest. Ne fyzickou, ale psychickou.
Žádný strach
Cílem cesty je temnota
Žádný strach
Cílem cesty je temnota
Žádný strach
O půl hodiny později stála na mostě.
Hlavou se jí proháněly myšlenky a vzpomínky. Vybavila se jí oslava desátých narozenin. Na jejich zahradě bylo tolik lidí! Kamarádi ze školy i se svými rodiči. Každý přinesl nějaké dobroty. Všichni se nacházeli venku, jen oslavenkyně smutně postávala uvnitř domu a vyhlížela mámino stříbrné auto. Úplně viděla, jak přijíždí k domu, jak jí mám mává, načež vystoupí a v rukou nese obrovský dárek zabalený v červeném papíře.
Uběhla hodina a máma nepřijela. Táta byl v práci pořád, na to už byla zvyklá, ale doufala, že máma přijede alespoň na její narozeniny…
Nevnímala prosby, kterými k ní promlouvala babička, neposlouchala narozeninová přání, přestože věděla, jak je to neslušné.
Když se teď už plnoletá dívka zamyslela, nevzpomínala si na žádné dárky, ani jaký dostala dort. Před očima viděla snad jen pandu od babičky. A pak si vybavovala pouze bolest a zklamání.
Holka
Déšť padá dolů ze severské oblohy
Jako otrávené nože
Bez milosti
Tenkrát se rodiče vrátili až pozdě večer. Ona už byla v posteli, v ruce držíc malou plyšovou pandu, kterou dostala od babičky. Slyšela smích a hlasité kroky.
Čekala, až se otevřou dveře pokoje a dovnitř vejde maminka a v závěsu za ní táta.
Uteklo deset minut a dveře zůstávaly zavřené. Vysmívaly se snad, že je nikdo neotevírá? Nebo cítily takové zklamání, jako dívka v posteli? Tekly jim také slzy po tvářích?
Holka, zavři naposledy oči
Bezesné noci
Odtud na věčnost
Ty slané kapky kanuly dívce z očí i v tuto chvíli. Tělem znovu projela ta ostrá bolest, stejná, jako když měla narozeniny.
Zaklonila hlavu. Nebe bylo zatažené. Už hodnou chvíli nesněžilo, ale určitě zase začne.
Žádný strach
Cílem cesty je temnota
Žádný strach
Cílem cesty je temnota
Žádný strach
Odhodlaně udělala krok vpřed. První, druhý, třetí…a najednou stála u zábradlí. Pak ho přelezla. Pod ní se nacházela cesta, po níž rychle projížděla auta.
Myslela, že bude cítit strach. Naopak. Těšila. Jediné co si přála, bylo vidět výraz rodičů, až najdou její dopis. Věděla, že ublíží babičce, ale také věděla, že ta vše jistě pochopí. Tak hloupé bylo tohle si myslet.
Žádný strach
Cílem cesty je temnota
Žádný strach
Cílem cesty je temnota
Odrazila se a ve vteřině padala dolů. Jak dlouho takhle letěla? Sekundu, minutu nebo hodinu? Ne. Pro ni tohle bylo věčnost.
Žádný strach
Cílem cesty je temnota
Žádný strach
Cílem cesty je temnota
Žádný strach
Ticho prolomilo klepání na dveře. Když nikdo neodpovídal, otevřely se a dovnitř vstoupila žena a za ní muž. Kdyby jen věděli, že přesně takovýhle příchod si jejich dcera kdysi přála vidět víc, než cokoliv jiného.
Pohledy obou z rodičů padly na bílou obálku, ležící na stole.
Žena ke stolu přistoupila a třesoucíma rukama ji otevřela. Nečetla nahlas, proto manžel nahlížel přes rameno.
Na konci textu zalapala po dechu. Muž manželku chytil za ruku ve strachu, že upadne. S Hrůzou zírali na papír dokud někdo nezazvonil na domovní dveře.
O pět minut později se úspěšní podnikatelé, manželé a rodiče dozvěděli, že jejich jediná dcera ukončila svůj krátký život skokem z mostu.
Jejich srdce zasáhl ostrý šíp, který v nich udělal nezacelitelnou díru.až moc pozdě si uvědomili, že dívka nepotřebovala krásné oblečení, peníze a drahou školu. Jediné, co si přála, byla láska a všímavost rodičů. To nejjednodušší, nejkrásnější a nejlepší, co jí mohli kdy poskytnout, lásku, to jediné, co od nich nikdy nedostala.