20. února 2009, The Rasmus, Praha, Sportovní hala Folimanka

Koncert byl jedním slovem ÚŽASNÝ. Myslím, že ani pořádně nedokážu vyjádřit své pocity. Spíše než fotewk, mám hodně videí, ale ani tam toho moc poznat nejde xD. Takže, pokud chcete vidět nějaké fotky z koncertu, koukněte se tady.
Ráno jsme vyjeli v devět hodin, což se později ukázalo jako moc brzo, ale nedalo se to již napravit, takže jsme do Prahy ke známým, kde jsme měli přespat, dorazili kolem jedné hodiny, přičemž odjezd k Folimance byl naplánován kolem půl šesté večer. A tak se také stálo. Dovnitř nás pustili o třičtvrtě na sedm. Naši chytli místa nasezení, načež jsem jim oznámila, že já tedy rozhodně na koncertě THE RASMUS (!!!) sedět nebudu. Předkapelou byla skupina Airfair, která na mně moc dojem neudělala, není to můj oblíbený styl hudby. The Rasmus začali hrát až kolem půl deváté, myslím, ale stálo to za to. Začali písní Living In A World Without You. Na tu jsem tedy ještě s našema seděla na sedačkách a potlačovala jsem pocit, který mi napovídal, že vypadám, jak sedmdesátiletá babka. Dvakrát jsem se mamky zeptala, jestli jde se mnou dolů a ona že ne. Tak jsem se tedy sebrala a šla dolů, abych si koncert patřičně užila. A užila jsem si ho na 100%. Mamka mě zklamala, myslela jsem, že se bude chtít odvázat. A ona celou hodinu a půl zůstala přilepená k židli. Chtěla jsem pro ni ještě jít, ale kdo by si to po dvou odmítnutích nerozmyslel?
TR pokračovali písněmi jako Justify, Ten Black Roses, Liquid, The Fight, Shot, Your Forgiveness, F-F-F-Falling, In The Shadows, Sail Away, First Day Of My Life,... Nasadili prostě úplné bomby:D Jela bych znova a pak zase. Pořád dokola. Lauri byl tak nepřekonatelný. Jak mluvil, písničky jak komentoval, jak sep ohyboval. No, asi jsem se zamilovala :D A teď už vám ukážu mé fotografie :D
P.S.: Lauri je focený z boku a navíc z dálky, proto je trochu "mázlý" :D


Cesta do Prahy. To jsme vlastně ještě stáli v Bystřici u lékárny xD. Jinak, bratr a já.


Jako šťastná rodinka před Folimankou. Ale myslím, že vážně jen jako. Zleva: Taťka, mamka, Robiš a já.


Přípravy vrcholí. Pohled na podium ze sedaček, kde jsem vydržela pouze jednu písničku.


Předkapela Airfair


Tenhle borec mě více, než štval. pořád pochodoval sem a tam a až slezl dolů, přišli The Rasmus. Takže to, podtrženo-sečteno, všechno zdržoval.


Dlouhé a únavné čekání, poslouchání předkapely a kdovíco ještě se nakonec vyplatilo. Na autobus skupiny žádný meteorit nespadl, dálnicí projeli taky v pořádku a halou se konečně rozezněly tóny Living In A World Without You.


Ptala jsem se jedné holky, no vlastně vdané paní, která ale vypadala maximálně na dvacet a která se ke mně přidala, když jsem se drala davem, abych Lauriho zahlédla, jestli ví, jak vypadá v tom světle úžasně. MYslím, že neví a asi bych mu to měla někdy říct. A pokud si přebarví ty vlásky na černo, tak si ho najdu a osobně mu to přebarvím zpátky na blond O:-)