16. března 2009

Ach jo, já jsem tak unavená. A to máme teprve pondělí. Snažila jsem se narvat si do hlavy matematiku. Nepovedlo se, nenašla jsem ten správný "otvor". Těším se na středeční plavání, kdy si odpočinu a budu končeně myslet na něco jiného, než se mi honí hlavou teď. Aspoň v to tedy doufám, protože já poslední dobou myslím jen na jedinou osobu. Pořádně mi popletl hlavu a to právě není to, co zrovna teď potřebuji. Nebo ano? Stejně to všechno vždycky končí fiaskem, tak proč by tohle nemělo...
Dnes jsem angličtinu nepsala, až příští týden. Nevím, zda se radovat nebo stresovat. Už jsem to mohla mít dávno za sebou a nemám. Zase celý týden navíc. Všechny následující dny mám alespoň jednu písemku. A většinou jsou to písemky velký, takže důležitý. Nejspíše se z toho všeho sesypu. To by bylo nejlepší.
Bratra jsem učila určování y/i v přísudku a podmětu. Nemám tušení, kdo u toho nervil víc. Asi já. Neumím někoho něco naučit. Hlavně ne to, co já považuji za samozřejmost a je to pro mě automatické, takže už ani nevysvětlím proč to tak je. Nejvíce mě dožralo, když jsem do něj půl hodinu valila jednu a tu samou věc a pak se ho zeptám na to samý a on mi řekne, že neví proč to tak je! Páni, měla bych za tu hodinu strávenou tímhle dostat nobelovku. Nejen kvůli výdrži, ale kvůli hodině, která mi zbytečně utekla a já díky tomu neumím učivo ekonomie.
Zítra musím ve škole zůstat o hodinu déle! Umřu. A pak doučování z matiky. Kdo zařídí, abych to pochopila v prvních minutách, měla z toho dobrý pocit a nemusela tetu pořád otravovat? Asi se dám na modlení.
První den týdne ještě ani neskončil a já už chci víkend. Jsem na vývrat, k babičce si beru zásobu kafe a udělám si ho i ráno. Klidně proto vstanu o hodinu dřív. Ale musím se sebou něco dělat. Nemůžuve škole být jak chodící mrtvola(ale to jsem, i když si dám kafe).
Chtěla jsem ještě napsat úvahu do češtiny, ať dělám alespoň něco, co mi jde. Měli jsme porovnat nějaké dvě středověké osoby, ještě ke všemu vymyšlené, a já si zapamatovala pouze Lancelota a toho druhýho nevím. Vždycky si všechno zapisuju, nechápu, proč teď ne. Vlastně jsem se mohla dneska znovu zeptat, ale neudělala jsem to. A někde v hloubi duše vím proč O:-).
No nic, já jdu usínat ve stoje, zatímco se budu snažit trefit ka babičce. Tam si uvařím kávu, sednu a budu si číst vše o životě princezny Diany.
Mějte se tady krásně a přežijte úterý, které nemám ráda snad ještě více, než pondělí. Vždycky první dvě hodiny máme němčinu. Nesnáším němčinu.
A hezký zbytek dne:)
P.S.: Není ta dívenka roztomilá?:)