Procházet noční zahradou
se vzpomínkou bolavou.
Křičet, plakat nepomáhá,
bolest do tvé duše dál se vkrádá.
Kolem tebe nic a nikdo,
stále jen tma, ticho, temno.
Ani v dálkách, těch největších,
žádné slunce, jen led a sníh.
Samota a černo, nic nekončí,
jen na tobě však záleží;
najdi cestu svou, tu nejhezčí,
plnou slunce a bezpečí.
Pak konečně uvidíš,
pak snadno uvěříš,
že zvládnout dá se i to nejtěžší.
Když budeš chtít,
můžeš cestu svou, tu nejhezčí
bez slz a smutku objevit.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
To je ale krásná básnička! Nádherná...mohla bys je psát častěji :)
OdpovědětVymazatMoc pěkná...Tohle není 1. básnička co jsem četl/a a je jako obvykle pěkná! Piš dál...
OdpovědětVymazatProč mám pocit, že vím, kdo to je...
OdpovědětVymazatnádherná básnička, od srdca ... uboleného
OdpovědětVymazatJako vyjádření tvých myšlenek..moc krásná, vážně .
OdpovědětVymazat