pondělí 24. listopadu 2008

24. listopadu 2008

Na internetu psali, že se blíží chřipková vlna. Samozřejmě, že jsem ji poznala jako první, takže teď ležím v posteli a přemýšlím, co bych asi tak kromě prlízání blogů měla dělat. Jasně, je tu pár možností, jedna z nich je, že bych se mohla pokusit něco stvořit. Asi ji vezmu v potas. Vážně.
Včera jsem s dědou jela do Ostravy a cestou jsme se stavili v jedné vesničce, kde nějaký pán prodával štěňátko Německého ovčáka. Děda je miluje. Ani nespočítám, kolik jich za celý svůj život vlastnil. Jistěže si ho vzal. Vlastně byl rozhodnutý ještě před tím, než jsme dojeli na určené místo.
Byl a je z něj naprosto nadšený. Měli jste vidět jeho výraz, po tolika dnech plných starostí, když pejska hladil. Když vymýšlel, jak mu přichystá místnost, kde bude pobývat. Jakým stylem mu dával piškot a jak se strachoval, když si ho Aron nevzal. Ano, štěňátko se jmenuje Aron. Prý kvůli dědovýmu kamarádovi, který nedávno zemřel a který vlastnil psa jménem Aron. Bez otálení jsem mu jméno schválila, vím, co to pro něj znamená.
Přes noc zůstal Aron v menší místnůstce v naší garáži. No, nadělal tam pěknou spoušť... Rozkousané dráty a šňůry se musí spravit ještě, než přijede taťka...

Doma už je to zase na jehlách...
Strašně jsem se těšila na víkend, jako na nic... Diskotéka dopadla.. no, až na to, že tam nikdo nebyl, byla jsem tam s nejlepšíma lidma, to mi zvedlo náladu. Přišla jsem domů... Šla jsem k babičce, na druhý den jsme šli se strýcem a bratrancem na bowling a tam to začalo... Nevím, jestli mám sílu to tady znova popisovat... ne, nemám... Je to stále dokola...
Děda se mě zeptal jestli si myslím, že se naši rozvedou... Nevím a ani nevím, co bych chtěla... Kvůli mamce bych chtěla, aby se rozvedli... Kvůli bráchovi... měli by zůstat spolu, ale on je silný, zvládl by to... Kvůli mě? Kdybych byla jen u jediné hádky, zažil by teda peklo. Nikdy mě nic nerozčílilo tak moc, jako tata... Jenže vím, že si to nemůžu dovolit...
Ironií je, že za měsíc jsou Vánoce... Dny, kdy by měla být rodina pohromadě... My pohromadě nebudem. Fyzicky jo, duší ne...

2 komentáře:

  1. To mě mrzí.... Nerada bych si rozvod rodičů prožila znovu a kdyby přišel, tak bych ho asi určitě vnímala daleko víc než v těch desíti letech, kdy se moji rodiče rozvedli. Doufám, že to u vás nebude tak zlý a hrozně moc ti držim palce, abyste měli klidný a veselý Vánoce...

    OdpovědětVymazat
  2. Tak štěnátko je krásné!! Jen mě mrzí,jaký to máš doma.. :( Jsem tu ale kdykoliv pro tebe!!!!

    OdpovědětVymazat