Na blogu http://zombiiik.blog.cz/ jsem narazila na článek "Můj 3. deník snů". Hrozně se mi líbil název článku. A přivodil mi pár myšlenek, který mi nějak nejdou z hlavy pryč.Nevím, zda si každá dívka píše deník, ovšem říká se, že ano. Já s tím začala asi před třemi lety, kdy jsem si za 39 korun koupila malý deníček, ovšem strašně moc hezký. Já jsem ale tyo člověka, který se v jeden den nadchne pro nějakou věc, drží ho to třeba tři měsíce, pak ale jeden den tuto činnost vynechá a druhý se k němu už nevrátí. A tak to dopadlo i s tímto deníkem. Nenapsala jsem do něj dobrýho půl roku. A pak mi najednou přišlo strašně líto, že jsem už své zážitky na ty stránky nepsala. Ale taky se mi zdála půlroční pauza hodně a tak jsem si koupila další deník. Už ne tak pěkný, ale pořád slušný a vypadající jako věc, které so vážím.
Četla jsem, že spousta holek si ten svůj tajný deník dává na tajné místo. Já ne. Mám ho tam, kde je všem na očích, ovšem poskládáný mezi dalšími třemi deníky ve stejných vazbách, takže ničím nevyniká. Pod lampou je největší tma. A navíc, já své rodině věřím, takže věřím, že nápis "Bez povolení vstup zakázán" (jak originální) je zastaví před něčím, čeho by do konce života litovali.
Nikdy jsem nepochopila jednu věc. A to, proč se někdo (párkrát to byli kluci, párkrát ale i holky) při větě "Ty máš deník?" tvářil tak kysele. Co je na tom? Je docela sranda si po roce otevřít deník na prvních stránkách a číst, co všechno jste psali. Někdy to byly naprostý blbosti, který byste už v životě nenapsali nebo to ale podali jiným, vhodnějším stylem, jindy zase různý poznámky, svěřování se s pocity, při kterých se teď červenáte a nejraději byste tu stránku z deníku vytrhli. Ale proč to dělat? V té době to třeba byla ta nejhezčí věc, co se vám stala a vy měli radost.
Myslím, že je moc milý vést si deník a je jedno, jestli s tím začnete v desíti nebo ve čtrnácti. A podle mně by se za to nikdo neměl stydět. A ještě hezčí je, když si svůj deník pojmenujete. Například jako "Deník snů." :)
Já osobně jsem si taky psala 2x deník :D Jenže já to nevydržela ani půl roku :D já to vydržela tejden :D Vždycky začínalo milý deníčku a končilo dobrou deníčku :D Ulítlý :D
OdpovědětVymazatTeď si píšu blog :) je to lepší. A kolikrát si přečtu na starém blogu co sem před dvěma lety napsala tak mě chytá záchvat smíchu :) Je to fajn někam psát ;) Navíc blog je ve svém počátku myslšen jako internetový deníček ne jako stránka s 'picty' 'SBéčky' a 'bleskovkami'
Je to až trapný, že jsem si takovýma věcma musela sama projít :)
Já začala s deníkováním asi kolem osmi let... Ale to už si zpětně radši ani nečtu. :D To bych se zcvokla smíchy... Asi tak v sedmý třídě jsem se do toho zase vžila a celou osmou třídu jsem psala prakticky pořád... V devítce jsem moc nevěděla, jak jinak to ze sebe dostat, takže jsem vzala zavděk deníkem a nemusela aspoň zasvěcovat další lidi... No a během posledního roku jsem tam toho napsala hrozně málo... Teď už se k tomu nějak začínám vracet a líbí se mi to. Ráda si čtu svoje starý hlody, sem tam se zase červenám a mám chuť to vytrhat, ale to k tomu patří, no že jo? :)
OdpovědětVymazatTaky mi nikdy nedocházelo, co je na psaní deníku tak špatnýho... Je vtipný si číst svoje vlastní myšlenky. Já si je tim třeba rovnám a pak se směju, co to ze mě vylezlo. :)) Tajný místo ale nevedu... Mám ho prostě dost daleko od dveří a dost málo na očích. :)