It’s hard to believe that it came to this You paralysed my body with a poison kiss
For 40 days and nights I was chained to your bed
You thought that was the end of the story
Then something inside me called freedom came alive
Living in a world without you...
Dnes má děda narozeniny. Vlastně si to všichni jen myslíme :D. V rodném listě má uveden 20. únor. Ale podle jeho matky to bylo 22. Takže možná žije ve lži:D. Koupila jsem mu dvě CD; Abba - The Best Off a Pavla Nováka. Měl radost, z čehož jsem měla radost i já, jelikož u toho stojanu se všemi těmi CD jsem stála pěkně dlouho a mou kamarádku to stálo hodně nervů. Přežila a já koneckonců taky:)
Včera jsme se z Prahy vrátili kolem šesté hodiny večer a já, šťastná, že už můžu být někde jinde s někým jiným, jsem utíkala k babičce xD. V Brně totiž opět byla hádka. Nějak jsem si nemohla vybrat nic k jídlu, v čemž byl samozřejmě problém. prostě se nemohlo počkat o dvě minuty déle. A ten dotyčný nějak nemohl pochopit, že i když jsem kolikrát nervák a děsně netrpělivá, tak všechno jde udělat v klidu.
Dnes to ovšem pokračovalo. I když my jen diskutovali. Nedocházelo mu, že mi propojení foťáku s televizí nešlo, když jsem to kdysi zkoušela. A musel to zkusit sám. Výsledek? Neuspěl, stejně jako já. Ale říct si nedá. Má cenu se ještě snažit? Odpověď: Nemá.
A čím že se já poslední dobou bavím? Hlavně dočítáním Eldesta a psaním příběhu pro Andie, na kterým si, musím se přiznat, dávám opravdu záležet. Ale na konečné podobě se to stejně moc nepodepíše :D. Podle všeho bych tyhle činnosti měla hodit za hlavu a učit se matiku. No jo, měla, ale donuťte mě k tomu někdo.
Přemýšlím, co dál bych vám ještě sdělila. Snad, že jsem ráda, že moje písemka z účetnictví byla ohodnocena známkou 2-, což je úspěch, jelikož mi můj vnitří hlas napovídal, že lepší známka jak 4 to nebude. Miluju, když se v těhle tvrzeních pletu. Ale moc často se to nestává. A hlavně v matice ne.
Takže, o mně už za poslední týden víte vše podstatné, takže já budu končit a kochat se poslechem CD Black Roses. Mějte se krásně:)
Jůů povídka pro mě ^^ si jí vytisknu a nalepim na dveře :D Doufam že kvůli mě nedostaneš bůra :D protože já schytam minimálně trojku z pololetky kvůli tomu že sem psala něco na blog nedávno :D Ale což, je důležitý dělat věci, co nás bavěj, co z toho se učit? :D to nikoho nebaví tak k čemu, to by mě fakt zajímalo :D
OdpovědětVymazatHele ta situace s tim foťákem mi připomíná mýho tátu :D to bylo uplně stejný, sem u dědy připojila foťák přes USB do počítače a on má ty zdířky zezadu u počítače tak sem lezla pod stůl, praštila sem se do hlavy a prostě hrůza a už sem to chtělu pustit prezentací když táta že to dáme do televize, tak sem to musela odpojit a jako že to tam zapojí i když sem mu řikala že to tam prostě nepude... No jistě :D Výsledek jako u tebe xD Ale aspoň sem si potom vydupala že pod ten stůl zas nepolezu, protože kvůli mě sem to nevyndala, tak se táta plazil pod stůl aby tam zapojil ten kabel zpátky :D Ale chápeš to? :D prostě nám nevěřej, jako si myslej blbý ženský nebo co? Sakra, se v některejch věcech ale vyznáme jako líp, to by měli uznat xD