Nevím, zda se radovat nebo bát. 20. února v Praze vystoupí The Rasmus. Jak jsem včera psala, mám je moc ráda. Jejich písničky jsou skvělé. Jsem strašně ráda, že mamka koncert chce vidět a tím pádem on nemohl ustoupit. Jenže je tu další věc, za kterou mu budeme muset být vděční. A já nechci být vděčná. Ne jemu. Když jsem přišla do pokoje a řekla, že bych chtěla jet taky, zvedl hlavu a říká: "A peníze máš?" A já přestávám tyhle narážky na peníze zvládat. Před měsícem jsem se zařekla, že od něj nikdy nebudu nic chtít. A já pitomá to při první příležitosti poruším. Tak strašně bych to chtěla vzít zpátky. Říct mamce, že nechci jet, ne za jeho peníze. Zeptat se, zda by mi na to půjčila, že bych všechno vátila. Už moc dlouhou dobu je klid a já se začínám bát toho, co přijde. Odpoutala jsem se od něj a bojím se, aby mi to mamka nezačala vyčítat. Protože co když to bude dobrý? A ona k němu znovu přilne? Já to nedokážu. Nebudu umět ho mít tak ráda, jako kdysi. Víte, tohle není špatná nálada nebo deprese. Tohle jsou obavy. Obavy, které každým dnem narůstají. Připadám si v tomhle domě spoutaná. Dnes jsme seděli v obýváku. Já byla po dlouhé době v sobotu doma(?). A všechno bylo tak snadné. Prostě jsme koukali na televizi. Všichni čtyři. Vypadali jsme jako rodina. A nejhorší bylo, že se mi to nelíbilo. Chtěla jsem utýct. Rozbít tu rodinu. Nechci být v rodině s ním. Příčí se mi to, jako nic jiného.
Bojím se budoucnosti, toho co bude. Nedokážu mít radost z toh, že budeme mít na zahradě bazén. Neumím se smát čemukoliv, co tady je. Smích mě přepadá u babičky. Děda umí tak rozesmát při "Člověče nezlob se!". Když jsem byla u taťky (vlastního, je v tom zmatek, ale zvládnout se to po čase dá...) přišla mi sms: "Tak co? Já si 5x hodil kostkou a 4x jsem hodil 6, už se třeseš, co?" A tohle mě dokáže rozesmát. Žádné peníze, výtky. Jen láska, radost, chtít tomu druhému něco dát, jen tak.
Netěším se na narozeniny. Minulý rok jsem už vymýšlela dárky, letos mě žádný nenapadá. Není to tím, že bych si nic nepřála. Páni, já bych si přála tolik věcí, jenže to nejde říct nahlas. Abych nebyla sobec. Abych pořád něco nechtěla. Já už prostě myslím v korunách, pomalu to přepočítávám na eura. Stává se ze mně magor.
A nejhorší je, že chce jet na dovolenou. Ale ne Česko, Slovensko nebo Chorvatsko. Chce letět do Řecka. Pořád takový škrt a najednou Řecko? Samozřejmě, protože musí ukázat, že ty peníze máme.
Ale mě už nebaví o tom psát, končím. Snad nemám sílu, snad už nevím, co víc psát. Schází chuť? Chuť ne. Jen mi padá hlava únavou a já se těším na postel.
Doufám, že jsem vám nezkazila náladu nebo snad nerozesmála mými ubohými myšlenkami, ale pochopte, že někam to psát musím a nejlepší místo je blog... Mám alespoň pocit, že v tom nejsem sama. I když je to paradox, protože z tohohle se musím dostat jedině sama.
Ta tamta písnička bude sper ;) tu taky znam a taky je moc hezká :) ti ten překlad tý write you a song kdyžtak sepíšu ;) zajímalo by mě o čem je od začátku do konce :D
OdpovědětVymazathm... tohle je fakt nějaký podezřelý ale. Takový jak ticho před bouří. Ale jestli ti chce něco zaplatit tak toho využij. Peníze neznamenají vůbec nic! Nic. To že ti chce něco zaplatit nic neznamená. Takže to neber tak jako že od něj něco dostáváš nebo tak, protože nedostáváš. Kdyby tě chtěl třeba vzít na zmrzlinu a pokecat nebo něco jako strávit s tebou hezkej den, to je snad jiná, ale ty peníze... Já bych to tak nebrala. Peníze smrděj, a vždycky smrděli a u něj to platí jistojistě ;)Kvůli tomuhle se tolik nestrachuj, ale ta budoucnost může bejt horší. Nikdo nevíme co se semele a v tvém případě to je takový hodně nepředvídatelný x(
A na ten koncert musíš jet a musíš pak vyprávět, protože rasmus sou dobrý :) sem je poslouchala asi před 2 rokama a vždycky mě p otěší když od nich něco slyšim :D a navíc ten zpěvák má uplně nejlepší účes dycky :D