neděle 29. března 2009

29. března 2009

Tak jsem si říkala, že bych vám asi měla nějak naznačit, že žiju. Samo o sobě by už tahle věta stačila, aby vám ta skutečnost došla. Ale já jsem ukecaná, když na to přijde.
Znáte mě už docela dobře. Víte, že neumím nic jiného, než si stěžovat, psát pesimistické povídky a sem tam si hrát na to, jak jsem ve skvělé náladě. Taky víte, že každý průšvih, co se odehraje mezi těmato čtyřma stěnama ihned pádím vykecat sem. Ale dnes mlčím. Možná jste si i všimli toho, že po každém tom průšvihu se dlouho neozývám. už jsem si na to zvykla. Vykceat se a pak se schovat. Prostě hrát mrtvýho brouka. Pak jen obcházet ty skvělé stránky, co mám v oblíbených, ale komentáře nepsat. Až později, jakmile ze mě vyprchá ten brouk. Na všechno odpovídat "Jasně, jasně" jako Jacob Black. Je to jednoduché, nikdo na tom nepozná, jestli jasně, jasně jakože "Ne!" nebo jasně, jasně jakože "Samozřejmě!". Tímhle vám muselo docvaknout, že mýma rukama každou chvíli projde Rozbřesk a na další hodinu nejsem schopná se od něj odtrhnout. Máte pravdu. Knížka přišla s přesným načasováním. Přecházela mě závislost na Twilight a stávalo se z toho něco, jako Harry Potter, což znamená: "Kterej že to díl? Jo no, ten byl dobrej..." Prostě takový "Nic" :D
I to počasí mě začíná štvát. Pořád nic stálýho. Kdyby se to měnilo ze dne na den. Ale ono to usí být zajímavý, takže pro jistotu bude ve tři padat sníh, o půl čtvrté zasvítí slunko, načež ihned začne pršet. Vůbec netuším, jak je venku teď a vyloženě se bojím vytáhnout rolety a udělat si vlastní názor. Ne, já vím, že se mi ten názor nebude zamlouvat. Takže teď se nadechnu, načež na mně z vedlejšího stolu začne nenápadně pokukovatoranžový přebal, na něm mě sleduje lesknoucí se oko a listy potištěné černou barvou se začínají samy od sebe zvedat, což znamená, že prakticky nemám na výběr, musím knihu popadnout a zahrabat se do peřin, kde budu číst...
Mějte se krásně a užívejte si...ehm.. aprílového počasí. Ovšem všimněte si toho data. A kdo jste si zapomněli přeměnit čas stejně jako já, nečekejte na to, až vám budík zítra ráno začne zvonit o hodinu později.


2 komentáře:

  1. juj hrozne ma mrzí toto tvoje obdobie kedy na živote nevidíš dokopy nič pozitívne, chcelo by to nejakú radikálnu zmenu, aby si sa nám v tom postupne úplne neutopila...

    OdpovědětVymazat
  2. No NE!!! Rozbřesk!! :D Jak je možný, že ho ještě nemam! A to chodím každej den ze školy domů kolem knihkupectví a sleduju jestli ve výloze nevisí nějakej velikej plakát :D Achjo, ještě si to ale nemůžu koupit, teď nemam dočtenej brisingr a mám pučených několik kníže a koupit si rozbřesk by znamenalo zapomenout na svět kolem a nemoci se odtrhnout xD Zase chytit tu známou přilnavou chorobu ke knížkám :D
    Abych pravdu řekla, tak já dělám to samý jako ty... vždycky se vyzpovídám a potom nemám moc náladu něco zase napsat... věčinou se i bojím na ten blog zajít podívat, mi to tam všecko připomíná :(

    OdpovědětVymazat