Nic...

Není to vyjádření mých nynějších pocitů, je to pouhé nic, které vypadá tak, jak vypadá jednak z důvodu toho, že jsem dlouho žádné rýmy nesepsala a jednak z toho důvodu, že mi rýmy stejně nikdy nešly.

Slunce za mraky se schovalo,
mé srdce po tobě toužit přestalo.
Paprsky na mou tvář už nedosáhnou,
svojí krásou, stejně jako ty, všechny klamou.

Z těch mraků kapky padají,
ze tváře úsměv mi smívají.
Naděje zmizela jako pára,
vypařila se i má snaha.

Teď už jen šťastnou cestu ti můžu přát,
pouze ve svém duchu při tobě stát.
Teď už vím, že snažit se příště musím víc,
jinak, stejně jako teď, budu mít pouhé nic…