Tak jsem si řekla, že o sobě zase dám jednou vědět i ve virtuálním světě. Což je sranda, jelikož ti, co mají tu čest mě mít v přátelích na Facebooku (Haha xD) o mně ví víc, než by snad sami chtěli. Můj odjezd domů se blíží rychlostí blesku. A já mám pocit, jako bych tady byla týden. Znáte to, když se vám někam nechce, ale nemáte na výběr a nakonec zjistíte, že se nemohlo stát nic jinýho, než být tam, kde se vám původně nechtělo?
Tolik se toho za těch "pár" dní, co jsem tady změnilo. Můj pohled na svět, na lidi, na všechno. Poznala jsem něco, co jsem si myslela, že nikdy neobjevím. Každý den je jiný a přitom ihned ráno vím, jak vše bude probíhat. Budík, oblést se, tramvaj, cesta k hotelu, hotel, lidé. Všechno je tak samozřejmé. Není to, jako když jdu do školy a vím, že tam musím být, že těch šest hodin mě tam budou nutit dělat něco, co nechci. A teď jsem zažila tohle a bojím se návratu do reality. Ano, pro mně tohle, co se mi děje, není realita. Je to sen, zkouška. Brzy to pomine. A nastane pravý svět, ten, do kterého patřím. Byla jsem sice ujištěna, že z té reality můžu utýct, kdykoliv budu chtít a já jsem za to opravdu vděčná, ale vím, že víckrát, jak párkrát do roka to prostě nepůjde. Ať už by mě tady mohlo držet cokoliv. A já bych tolik chtěla, aby mě tady něco drželo:)
S návratem se musím poprat. prostě se to stane a já tomu neuniknu, nezbývá nic jiného, než si užít ty poslední dny tady naplno:) Přeji vám krásný zbytek týdne a nádherně prožité letní dny:)
Žádné komentáře:
Okomentovat