22. června 2009

Víte, že přesně za měsíc už budu stát v nějakém hotelu, klepat se strachem a poslouchat pokyny nadřízeného? Vlastně se klepu už teď. Ale od víkendu mám dobrou náladu. Což je poslední dobou celkem nevídaný jev. Něco jako meteorit, který zasáhl chlapce a způsobil mu menší poranění na ruce. Vlastně pouhý škrábanec. Těch pár dní, během terých mi došlo, že se celé dva měsíce nemusím učit nic, kromě frází, které bych teoreticky mohla používat v Praze, byly naprosto skvělé. Po dlouhé době jsme s Tyruškou naplánovaly naprosto bláznivé akce, na které se osobně nesmírně těším. Na opravdu (ne)vymodlenou dovolenou odjíždíme asi osmého, což je naprosto... na dvě věci, jelikož mi unikne zábava, na kterou jsem jako na jedinou opavdu chtěla jít. tyhle prázdniny jednoduše budou... no, chaotické, podle všeho. Nemám ráda, když nevím, co bude v to a to datum. Nemůžu se potom zařídit podle sebe. Nejde to. Nejvíce ze všeho se stejně těším pouze do letadla, kde mě ale stejně nikdo nepustí k oknu. Takže všechno zbytečný. Dneska jsem navštívila knihovnu, jelikož doma už jsem byla od jedné hodiny, což se ještě nestalo, od doby co jsem na Kostce, aniž bych zameškala jedinou hodinu. Přijel pro mně dědeček, který kousek za Vsetínem ukazoval vzorky mamčiného podnikání xD. Využila jsem šance a vybílila skřiňku se sešitama, které už tam potřebovat nebudu a místo, abych se s nimi tahala někdy na konci týdne ve velkým batohu, je prostě hodila na zadní sedadlo našeho Superbu. Miluju jízdu autem. A všichni kolem mně ji budou nenávidět, až budu jezdit já :D. Co se týče mé závislosti na hudbě, dokážu si i pětkrát za sebou pustit píseň k Milionáři z chatrče Jai Ho. Ale po šestý už ne:D. Ale zpět k té knihovně, úplně jsem na ni zapomněla. Popůjčovala jsem si pár knih, z kterých, předpokládám, přečtu pouze dvě. Jednou z nich je můj oblíbený David Copperfield od Charlese Dickense. Miluju tenhle román. Četla jsem ho přesně před rokem. Taky na konci školního roku. Uvidíme, třeba se z toho stane tradice:) A když jsem si zrovna pročítala tu druhou knížku, přišel za mnou bratr jestli mi může na netu ukázat mobil, který bude mít. I když to vlastně nebyla pravda, odpověděla jsem, že vím o který jde. Ne, že by mě to nezajímalo, ale on, na to kolik mu je, nemá jiné zájmy, než nové boty a nejnovější elektronika. Strašný. Ale už jsem vzdala snahu něco proti tomu namítat, jak si ho vychovali, takového ho mají.
Mimochodem, pouštěli jste si už Stmívání s českým dabingem? Bože, Edwardův hlas je... no dětský a až moc vysoký. Líbilo by se mi, kdyby se Robert namluvil sám. Nebo ať tam raději nechají titulky. Mám je ráda. Mám ráda vlastní hlasy herců. Dabing všechno ničí. I význam vět...
Takže, zlatíčka, vše, co mělo být řečeno, už řečeno bylo a mé nápady, co by mohlo být řečeno navíc, už došly, takže vám přeji krásný den, i přes skutečnost, že prší, což znamená, že vůbec krásný den není, ale krásný den není závislý na počasí, ale na nás:)