Dva mobily ještě zvládám. Tři už bude problém.

Ta akce, kterou jsme S Tyruškou vymyslely, dopadla tak, že dopadla :D Ne, já si myslím, že na to, že jsme byly jen dvě, tak jsme si to užily. Příště nás bude hodně a víc už lepší diskotéku nezažijeme, tím jsem si naprosto jistá. Stejně tak jsem si jistá, že tyhle prázdniny budou naprosto jedinečné. I kdž mám strach z dovolené, přesvědčila jsem sama sebe, že si ji užiju naprosto maximálně a zkazit si ji nechám minimálně. Prahy se bojím snad ještě víc, budu to pro mně španělská vesnice. Ale stejně, jako jsem si zvykla na střední školu, zvyknu si na hotel a na to, že jsem úplně jinde, než mí nejbližší. Zvládnu to a třeba se nebudu chtít vrátit. Nebo budu odjíždět se slzami v očích. Odvahu mi také dodává jistota, že nebudu závislá jen na telefonu ale dnešní internet mi umožní naprosto všechno. Přes skype budu moct večer telefonovat hodiny a na facebooku budu vědět, co kdo v tu dobu dělá. A peníze, které si vydělám, zaplatí můj sen. Anglii. A pak také každoroční cíl, coý znamená udělat na narozeniny mamince co největší radost. Dokázat jí, že ji mám i přes věci, který se mi nelíbí nejraději a že to myslím naprosto upřímně a že nikdy nenastanou výkyvy, jak u někoho. Že budu po jejím boku vždykcy, i když o to třeba nebude stát. Poslední dobou jsem si uvědomila, že stejně nemůže být všechno podle mně. Že pokud chci mít klid, musím se obětovat. Ale také vím, že se nemůžu obětovat do té míry, že budu za ním chodit a za každým slovem říkat "Prosím" nebo "Děkuji". Já se nikdy neuměla přetvařovat a všichni to ví. Třebas jsem se snažila neříkat hned všechno, stejně se mě ostatní ptali "A není s tebou opravdu nic?". Myslím, že nemá cenu snait se skrývat pravdu před lidmi, co vás znají nejméně měsíc. Stejně ji odhalí. Pokud ovšem nejste vynikající lháři. Ale teď k něčemu alespoň o něco málo smyslnému. V sobotu jsem si šla lehnout kolem sedmé ráno. Trvalo trochu dýl, než jsme se s Tyruškou z Kroměříže dostaly. Osm set korun za taxika se nám opravdu investovat nechtělo. Jenže já už v deset hodin byla vzhůru a přes všechnu snahu, protože jsem věděla, že už ve dvanáct nebudu pnavou vidět na krok, jsem neusnula. Takže jsem se sebrala, od babička šla domů a tak dělala všechno možný. Od umytí, utření a schování nádobí přes vysátí obýváku až po uklizení pokoje. Maminka mě odpoledne obvinila, že mi na té diskotéce něco píchli. Ale já jsem opravdu byla tak nabitá energií, že jsem pak ještě přemýšlela, zda neutřít v celém domě podlahu :D Ale z podlah jsem teda nakonec přesedlala na procházku s dědovým vlčákem Aaronem, jelikož Gasty byl to ráno s bratem. Po nekonečně dlouhé době s ním on zašel, mimochodem. Aaron je narozdíl od toho našeho zvířete tak poslušný, až jsem se styděla xD Má hrozně rád vodu, takže jsem ho vzala k našemu potoku, kam jsem mu házela šišky, které tak miluje:D Jenže on koupání a brodění se ve vodě nechtěl nechat ani po patnácti minutách, během kterých jsem byla durch mokrát i já díky tomu, že se dvakrát otřepal u mých noh tak, že jsem prostě nestihla uhnout. A když jsem ho tedy potom uvázala a zamířila domů, po pěti krocích se zastavil a táhl mě zpět k místu, kde skákal do vody. Do huby vzal klacek, který mimochodem vodu také navštívil a prosebně se na mně podíval. Nevím, jestli jsem skrz smích byla schopný něco říct, ale jestli ano, pak to bylo, že už nic házet nebudu :D No prostě včerejšek parádní :)
Dnes jsem odjela s tatou do Zlína s tím, že přestoupím na Vodafone. Po sdělené že mé dosavadní číslo Vodafonu by se dlouho předělávalo pod tatův účet, mi dali nové. Jenže já na tom dřívějším ještě mám měsíc internetu zdrama a taky sms Gratis, takže ho prostě nemůžu jen tak odložit, to by byl hříct. A další číslo mám ještě u T-mobile, kde mám zase strašně moc volných minut, které využiju v Praze a taky mi na něj pár lidí píše. Obě čísla mám ve dvou telefonech, které jsem ještě zvládala kontrolovat a skoro všude, kde jsem měla tašku je brát sebou. Ale to, že mi dali třetí a to, že od dneška už tarif platí znamená, že ho musím využívat taky. Takže jsem splašila třetí telefon a jsem jak chodící operátor. Tomuhle se ovšem říká ekonomická krize. Takže já vás zdravím a přeji krásný začátek prázdnin a pro ty, kteří končí až v úterý hodně zdaru při přesvědčování rodičů o tom, že vy za ty známky fakt nemůžete. Vždyť ti učitelé to všechno mají v hlavě už bůh ví kolik let a vy se to učíte teprve poprvé a ne jen jejich předmět:)