26. července 2009

Jak už většina z vás ví, z dovolené jsem se vrátila a nyní jsem na brigádě v Praze.
Ze začátku vám povím o dovolené, následně budu pokračovat prací v hotelu a tak celkově. Dovolená byla... jiná. Byla úžasná, ale psychicky naprosto vyčerpávající. Nejen, že jsem nezměnila názor na něj, ale také jsem se pohádala s mamkou. Nechci to tady popisovat, jen, že hádka nakonec došla k rozmluvě, ve které mě nutila, ať mu odpustím. Čtete správně. Jemu. Odpustit. A co já na to? No, jednoduše, že to neumím a kvůli němu se to rozhodně učit nehodlám. Mně takový člověk za námahu nestojí. Mám svýho dost a ještě se budu zabývat tím, jestli se mu líbí mé chování nebo ne. Mamce jsem oznámila, ať se mnou na další dovolené nepočítá. Že jsem jela jenom kvůli ní, řekla jsem, jak mi bylo proti vůli tam jet a že mě tam stejně nepotřebuje, protože oni jsou přeci dokonalý manželský pár. Ani nevíte, kolikrát mi bylo špatně a kolikrát se mi chtělo zvracet. Jestli ona má v úmyslu se přetvařovat -což mi je k údivu, jelikož ona přetvářku vždy odsuzovala- tak já tedy ne. No a pak se tedy vrátilo vše do starých kolejí. Rozkazování, nadávky, nesmyslné výtky. On nikdy neměl mít děti. Nikdy neměl být nikdo, kdo by mu bránil v cestě k mamce. Chce ji mít jen pro sebe, nechce se o ní dělit s bratrem, natož se mnou. Je to žárlivý sobec a nic jiného. Ani si neuvědomuje, kolikrát mě i maminku dohnal k slzám. To, že mě i o dovolené ani není bůhvijaké překvapení, ale mamku taky. Já bych do obličeje tolik vmetla. Odpočítavala jsem dny a připadalo mi, jakoby se čas vůbec neposouval. A pak nastal odlet. Cesta domů. A za dva dny opět odjezd. Sem, bez nich, bez něj. Díky za to, protože nevím, co by se stalo, kdybych zůstala doma. V polovině dovolené jsem byla rozhodnutá, že se stěhuju, a myslím, že kdybych opravdu doma zůstala, během týdne si balím kufry. Kvůli tomu odporu, nechuti, kterou vůči němu mám. A tak se dostáváme k Praze. ze začátku jsem myslela, že svou úlohu v hotelu nezvládnu, že jsem na to moc levá. Ale už mi to jde líp. Nebaví mě to, ale nestěžuju si. Konec konců, peníze přeci potřebuju a zase tak děsný to není.
Ale sešla jsem se s Lirael, což bylo naprosto skvělé. Zašly jsme do kina na Harryho Pottera a Prince dvojí krve (což není žádné překvapení) a i když to Evička viděla už... po kolikáté? Po třetí? Naprosto jsme si to užily. Chvílemi jsem myslela, že snad přilepím k sedadlu nějakýho kluka před námi, protože se furt nakláněl a já neviděla na titulky. Ale musím říct, že film byl naprosto úžasný, perfektně udělaný a výkony herců skvělé, to musím uznat i přes skutečnost, že ani jednoho z trojice (Emma, Ruppert, Daniel) nemám ráda. Doufám, že kinem naše setkání neskončilo. přece jen tady budu ještě čtrnáct dní:)

Taky jsem byla venku s kolegou z hotelu (donesl mi krásnou červenou růži:)) a procházeli se od půl třetí do osmi do včera. Sice jsme zmokli, ale bylo to naprosto nádherné odpoledne:). Myslím, že taky ještě někam vyrazíme, což by bylo fajn, alespoń by mi to tady uteklo.

Prozatím se s vámi rozloučím a půjdu zase o dům, totoiž o stránku, dál:) Přeji vám krásný zbytek dne :)